Menu
Recent Post

Kdo nemiluje kaše? Jsou sladké, zasytí, a to je přesně to, co po ránu potřebujem, ne?  (Teda kromě kafete/čajete)
Bohužel, ve spousta kaší najdeme mléko, což jako pro vegana není zrovna tipťop... Naštěstí pro nás existují kaše od Nominy - jediný kaše, který jsou vegan - pokud víte ještě o nějaké, dejte vědět do komentářů ♥.

Pokud jde o mě, já kaše nesnídám, já je večeřím. Jo, je to divný. Ale já na ně dostanu chuť vždycky spíš večer, než po ránu -_-. WTF? Někdy fakt nechápu moje stravovací návyky :D.

No ale dost keců ;)! Ingredience akorát dávám od oka ;).

Ingredience: 

• Jáhlová kaše od Nominy 
• Kokosové mléko 
• Ovoce na ozdobu (já dala banán, nasekané mandle a sušené třešně (který jsou mimochodem top ♥)

Postup: 

1) Kokosové mléko ohřejeme v hrnci
2) Přisypeme kaši a dobře ji smícháme s mlékem
3) Až vše zhoustne, odstavíme kaši z plamene a přendáme do mističky, kde libovolně dozdobíme

A mňamka je na světě
♥♥♥♥

Jáhlová kaše s kokosovým mlékem


4

Né, to tofu vám z talíře fakt neuteče. Přísahám. Hodně lidí už o tofu v dnešní době slyšelo, a nemálo lidí už ho taky vyzkoušelo. A třeba zjistilo, že jim tofu nechutná. Jsem tady, abych vám to vyvrátila. Tofu chutná fantasticky. Když víme, jak ho dobře připravit.
(Nejbizarnější způsob přípravy, co jsem kdy slyšela byl, že ten člověk dal tofu na pánvičku, cibulka a takový, a dal tam kostku Masoxu - prý aby to chutnalo jako maso :D no výsledek samozřejmě nepoživatelnej, co si budem, že jo...)

Ale teď už k tomuhle způsobu, kterej bude zaručeně chutnat. To klidně odpřísahám. (Mám v rukávu ještě spousta dalších es, co se týče tofu ♥ takže stay tuned ♥)

Ingredience: 

• 1 kostka uzeného tofu (né, fakt?!)
• 1 lžička rozmarýnu (dávám ho všude :D)
• hrst kuliček barevného pepře 
• lžička sušeného česneku 
• sůl 
• olej

(ingredience jsou prakticky stejný, jako v jednom z předchozích receptů, mínus balsamico a sojovka)

Postup:

1) Tofu rozkrojíme na půl 
2) Mašlovačkou ho potřeme olejem ze všech stran
3) Posypeme ho směsí zmíněného koření ( → rozmarýn, sušený česnek, sůl a kuličky pepře)
4) Takto namarinované tofu dáme do ledničky (já ho nechávala přes noc, ale jsem si jistá, že taková hodinka bude stačit)
5) Buď tofu hodíme na pánvičku a nebo na plech - je to jedno, já ho dala na pánvičku, protože se mi v troubě dělaly brambory. Pánvičku ani plech už nepotíráme olejem. 
6) Pečeme dozlatova ze všech stran 

A máme hotovo ♥
Jako příloha mi sloužily zmíněné brambory a kešu sýr (recept TADY). 


2

1) Předně, klasický sýr už najednou nebude tak chutný (a to mi řeklo víc lidí po vyzkoušení receptu, který najdeš v dnešním článku).

2) Už nebudeš chtít nic jinýho, takže bacha na závislost.

3) Rychlý na přípravu - a taky rychlý na snězení.

4) Je bez laktózy.

5) Přísun vitamínu B1 a B2 (prý to předčí i mandle a vlašáky) se zmírní deprese, slabost, podrážděnost či abnormální únava, a dokonce pomůže i při angíně.

Už jsem tě navnadila dost? Tak tady máš, jak na to!

Ingredience: 

• 120g kešu (takže to není zas tak moc, aby nás to zruinovalo)
• 1 lžička rozmarýnu (neříkala jsem, že ho cpu kamkoliv?)
• 2 lžíce lahůdkového droždí (1 lžíce prý pokryje denní dávku B12, ale no, nevím... Takže radši suplementuju ;) )
• 1/2 lžičky soli 
• 1 lžička kurkumy 
• voda

Postup: 

1) Kešu necháme namočit nejlépe přes noc (ale i hodina stačí)
2) Slijeme vodu z kešu a ještě jednou je propláchneme
3) Dáme je do mixéru, smícháme je s výše zmíněnými ingrediencemi a umixujeme - vodu přidáváme podle toho, jak moc chceme mít sýr hustý  :)

A je to! 

Chutnal ti výsledek? ♥

Já ho nemám rozmixovaný úplně dohladka, neboť můj mixér by to asi neutáhnul :D už takhle byl šíleně vařící. Ale to nevadí, někdy je to dokonce i lepší :)


0

Slibovala jsem, že příští recept nebude obsahovat houby :P. Miluju smoothie. Je to rychlé a chutné. A barevné ♥. Ideální na zvednutí nálady. 
Radši si smoothie dělám do misky (smoothie bowl), protože když se to jí po lžičkách, jste mnohem více zasycení, než když to pijete z lahve/hrníčku. 

Ingredience:

2 banány
2 kiwi
1-2 lžíce chia semínek
rostlinné mléko
ovoce na ozdobu (já zvolila oříšky, sušené třešně a strouhaný kokos)

Postup:

1) Kiwi a banány si rozkrájíme a dáme do mixéru
2) Přisypeme cca. 2 lžíce chia semínek (záleží na tom, jak chcete mít výsledné smoothie husté, chia totiž na sebe "nacucnou" tekutinu)
3) Přilijeme libovolné rostlinné mléko (já ujíždím na kokosovém. Kolik, to opět záleží na vás)
4) Rozmixujeme. (očividně)
5) Výsledek dáme asi tak na 5 minut do ledničky (já to mám radši studenější), kde taky chia nasají tekutinu (jen trochu :) )
6) Dozdobíme a konzumujeme ♥

Na co ještě máš chuť?

Smoothie s kiwi a banánem

4

Já se z těch hub nevyhrabu :D. Ne, přísahám, další recept už o houbách nebude. Ale v tomhle jsem nevinně, byla jsem totiž inspirována. A chuť si o to prostě říkala.

Co se týče balsamica, nemám ráda takovou tu omáčku, co je až moc často v salátech, takže jsem uvítala balsamico ve spreji. Chutná to o 100% líp.

INGREDIENCE: 

• žampiony 
• 1/2 lžičky rozmarýnu 
• hrst kuliček barevného pepře 
• 3 lžičky sušeného česneku
• 1 lžíce sojovky
• špejle

POSTUP:

1) Žampiony očistíme navlhčeným hadříkem 
2) Připravíme si marinádu ze zbylých ingrediencí
3) Žampiony naložíme v marinádě, a necháme 30 minut odpočinout v lednici
4) V troubě na pekáči potřeným olejem je necháme péct cca. 10 minut na 200°C, po 5ti minutách otočíme a přelijeme je případným zbytečkem marinády 

A je hotovo! 
Chutnalo ti? 



4

A u hub ještě zůstaneme. Další recept jsem si udělala proto, abych se zbavila "zbytků" - a ono z toho nakonec vylezlo dobrý jídlo :)!
Měla jsem v lednici ještě zbytek kokosové smetany, na nic se mi takový zbytek už nehodil, a taky pár kousků hlívy z předešlého receptu. Zároveň jsem hledala něco rychlého, takže padla volba na kari rýži s houbami.

Rýži jsem si uvařila - tak 13 minut, mám radši, když je taková akorát. Poté jsem jí přesunula na pánev, kde jsem jí na troše oleje smíchala s asi dvěma lžícemi kari a nechala chvilku jen tak smažit.
Mezitím jsem si nakrájela na drobno zmíněnou hlívu a pár žampionů, a tohle všechno jsem nechala chvilku povařit ve vodě.

Do rýže s kari jsem přilila zbytek kokosové smetany, a rovnou přihodila kousky uvařených hub, smíchala to dohromady a nechala ještě chvilku spolu dusit.

A výsledek? Úžasný ♥.

Kari rýže na houbách

4

Taakže :). Další receptík, tentokrát nesmírně jednoduchý a chutný, spíš to je taková inspirace :).

Ingredience:

4-5ks brambor (prostě co vejde na plech, nebudem hrotit, jo?)
140g hlívy 
sůl
pepř
rozmarýn
řepkový olej
(lahůdkové droždí aka "neaktivní pivovarské kvasnice" - na posypání)

Postup:

1) Brambory omyjeme a i se slupkou je nakrájíme na měsíčky 
2) Pokapeme olejem, klasicky opepříme, osolíme a dáme je na plech s pečícím papírem
3) Poté si připravíme hlívu, celou jí libovolně nakrájíme a namarinujeme ji ve směsi z pepře, soli, rozmarýnu (pokud máte ten čerstvý - větvičkový tím líp, já už byla nucena použít namletý). A dáme jí opět na plech
4) Plech dáme do trouby na 200°, a pečeme, dokud brambory nebudou zlatavé - s hlívou můžeme jakkoli manipulovat, takže pokud jí máte rádi méně propečenou, můžete jí vyndat dřív
5) Na závěr můžeme vše posypat lahůdkovým droždím (ale pokud to neuděláme, svět se nezboří :) )

Pečené brambory s hlívou
Uhodli jste - hlívu mám radši křupavější, takže je na fotce taková černější, ale fakt není spálená :D


2

Jednoho pěkného rána k nám přišli jako vždycky na návštěvu prarodiče. Bylo léto a tak jsme všichni byli na zahradě a povídali si. Všechno bylo fajn a pohodové.
Byl tam i menší bazén, což byla výhoda, protože jsme se mohli kdykoliv namočit.
Tuhle idylku rozbila babička, která po chvíli prohlásila, jestli někdo nechce kávu, že si právě jde postavit vodu. Nikdo nechtěl, a za nedlouho jsme se zase všichni pustili do našich aktivit.
Po chvilce se babča vrátila, že si jde napřed do bazénu. Nikdo nemohl nic namítat.

Photo by Annie Spratt on Unsplash
Uběhlo asi deset minut a vzduchem byl cítit takový podivný zápach škvařícího se něčeho. V tu chvíli babi vylítla z bazénu a bosá za sebou zanechávala stopy, jak se snažila rychle se dostat do kuchyně.
Tam se zatím dělo učiněné peklo, stěna od sazí, varná konvice v troskách na sporáku.
Hned vedle byla ta plocha pro její ohřev.

Photo by Joanna Kosinska on Unsplash

Co si budeme povídat, babička moc nadšená nebyla, ale to by asi nebyl nikdo. Ještě se oháněla, že nevěděla, že tam ta deska byla, protože konvice prý byla jen položená na lince...

A jaká je vaše nejoblíbenější story?
7

A tak se to stalo. Dneska ráno mi děda oznámil, že "teče nějak málo vody." V tu chvíli jsem si poněkud sarkasticky pomyslela "tak, a máš to!" Protože si můj drahý děda myslí, že se ho jaksi problém globálního oteplování vůbec, ale vůbec netýká. Že je to ale problém nás všech, mě, jeho, i vás, to už nevidí. On si totiž žije hezky ve své bublině.

Photo by Aaron Burden on Unsplash
Jo, přesně taková. Třpitivá, ignorantní vůči okolí
Přitom je to víc, než očividné. Například několikrát, když jedete do Prahy. Nebo taky žádný sníh a neúnosná, suchá léta. Suchá. S nedostatkem vody. Ale on si pořád myslí, že je to problém Afriky, a takovýchto zemí. Jistě, tyto země praktiky naší konzumní společnosti odnesou nejvíc. Bohužel.

Photo by Patrick Hendry on Unsplash
Teď budu asi hnusná, ale chtělo by to, aby třeba jen na dva dny celoplošně netekla voda. Nebo něco takovýho. Aby si to lidi prostě uvědomili, že se to týká všech. Ne jen vybrané skupinky. Aby jim to otevřelo oči, a donutilo je to myslet. 

Photo by Ben White on Unsplash

Zatím si každý myslí (až na úžasné výjimky - a vy budete asi jednou z nich, když jste tenhle článek otevřeli ♥), že je to všechno v pohodě, ale nikdo už nevidí, jak si pod sebou pomalu (nebo spíš rychle?) řežeme větev. 
Ale přece stačí změnit svoje návyky! I "jen trochu" se počítá! Nejhorší větou všech dob je asi tahle:

"Vždyť nic stejně nezměníš!"

Je to tak demotivující. Ano, možná si teď sám proti většině, ale co když stejnou věc dělá i někdo další? Najednou jste už dva. A co když je jejich celá řada? To je najednou úspěchů, to je najednou vlivu!
Photo by Zac Durant on Unsplash

 Moc mě potěšilo, jak si už spoustu lidí začíná uvědomovat svůj dopad na životní prostředí. Na naší planetu, na náš jediný domov. Kolik lidí, si uvědomuje, že zabíjet zvířata není dobře a tak se snaží omezit konzumaci masa! Už to samotné je úspěch! Omezit to! A to mě prostě tak neuvěřitelně hřeje ♥!
Neberte mě prosím špatně. Já to nikomu nevyčítám. Vím, že každý máme svojí cestu. Máme odlišná těla. Já to beru. Ale když mi včera kamarád napsal, když jsem mu poslala fotku svých nových bot, že je to dobře že jsou z umělé kůže a vlny, že je dobře, že nepodporuju kožešiny a kůže, a že on to taky nepodporuje a tak dál...
V tu chvíli mě to dostalo. Nebudu lhát, že ne. Říct třeba před pěti lety, že nebudu jíst maso každý den, koukají na mě jak na blázna. Ještě víc, když jim řeknu, že se vzdávám masa a všech živočišných produktů dobrovolně, protože už se nemůžu koukat, jak se se zvířaty zachází jak s věcmi.

Photo by Mayur Gala on Unsplash
Další hnusná věta je ta, když řeknete něco ve stylu:

"Jó, to my už tady nebudem..."

Jo. My sice ne, ale ale naše děti ano. A jejich děti taky. Co ony? Co kdybychom měli pak možnost před ně předstoupit? Poděkovali by nám? Řekli by "díky" za to, v jakém stavu bychom jim naši planetu nechali?
A vůbec, byli bychom v tu chvíli na sebe hrdí?
Nikdo - ani já - nedělá nic na 100%, ale snažíme se. A to je dobře. Snažme minimalizovat dopad naší volby - dokud ještě nějakou máme.

Photo by Brendan Church on Unsplash
One way, or another, I'm gonna getcha, getcha getcha... Eh. Zpět k článku...
Jsem vlastně ráda, že nemáme žádnou další planetu, na který bychom mohli žít. Kterou bychom mohli zničit, jako tuhle nádhernou modro-zelenou planetu. Nechápu, proč si každý myslí, že je vše zaručené. Zaručené není nic. Ani náš další nádech. To, že se druhý den ráno probudíme. 

Photo by Gem & Lauris [A Place for Creation] on Unsplash
Chováme se k ní, jakoby nám patřila. Jak pošetilá myšlenka! Copak nám v poslední době nedala dostatečně najevo, že je silnější než my? Je naštvaná. Nebo by aspoň byla, pokud by mohla právě stát před námi a dát nám najevo své emoce mimikou v obličeji, nebo slovy. Nemyslíte?
Rozhodně by nás neobjala. 
Byla tady miliardy let před námi, co jí brání být tu i nadále? Až to dojde do toho opravdu neúnosného bodu, vyhubí nás buď ona sama, nebo se vyhubíme my. 

Photo by veeterzy on Unsplash
Proto jsem tak rána, kdykoliv koupíme něco veganského - ať už jde o jídlo - a o to především, neboť poptávka / nabídka, víme? Nebo o oblečení. Obojím dáváte určité impulzy. 

A ještě než vás zanechám, chci vás požádat o zpětnou vazbu.

 Co si o celém tomhle tématu myslíte? Jde to mimo vás, nebo se nějak angažujete ♥?

A tady najdete pár úžasných videí, která mám moc ráda. Jsou z cyklu "Nature is speaking", videa jsou s českými titulky / s anglickými (ale je to jednoduchá angličtina a určitě všechno pochopíte :))








Tady to video sice "moc nesouvisí", každopádně vám otevře oči v tom smyslu, že svým nákupem slonoviny vlastně podporujete terorismus... A vyhynutí slonů.
























Díky, že jste vydrželi až do konce, 
díky, že jste zkoukli všechna videa, 
díky, že jste článek sdíleli, pokud se vám líbil, ať se dostane mezi co největší počet lidí ♥
a já bych po vás teď opravdu chtěla zpětnou vazbu, neboť je to něco, o čem bych ráda vedla diskuzi :). 
Uvidíme se v komentářích ♥ 

P.S., Buďte na sebe hodní.


14

Je neděle (a je 16:50 a je tma... no neříkej... co to sakra je?! léto prosím!!!) a já jí celou prospala - ne teda tak docela, ale o tom za chvíli. Celej víkend byl boží. Dva koncerty za dva dny na mě ale bohužel nechaly známky únavy a moje tělo se rozhodlo celý ten spánkový deficit dohnat. Jak jinak než dnes.
Spánek
Photo by elizabeth lies on Unsplash

Stihla jsem si tak akorát uvařit (o tom receptu někdy příště, ale ta chuť je jak z pohádky ♥) - a to ještě později, než bylo v plánu, neboť jsem byla vyrušena ve své kulinářské alchymii maminkou, která se rozhodla, že se prostě musíme sejít v tu a tu dobu, tedy přesněji v dobu, kdy jsem si začala připravovat jídlo - a příprava netrvá víc jak 20 minut. Z toho plyne pravidlo číslo 1 - nikdy, ale opravdu nikdy nevyrušujte vegana od přípravy (o to hůř) svého jídla. Sice na schůzku přijde, ale bude se tvářit jak deset čertů a bude frfňat (je to vůbec slovo?).

vaření vegan jídla
Photo by Chinh Le Duc on Unsplash
Ale ok, přilezla jsem z toho srazu - kde jsem mrzla ještě dalších (zbytečných) pět minut navíc - maminka si to ale vyžehlila tím, že mi vítězoslavně podala plnou tašku jídla ♥, díky mamko.
Takže jsem se teda doplazila o něco šťastnější, ale o to víc hladovější. 
Naštěstí mi už nebránilo zhola nic, abych znovu započala kouzlit - prý se to jinak nazvat nedá. 

Po obědě to přišlo - únava. Snažila jsem se jí potlačit všemi mě známými způsoby - pokud máte svoje osvědčené metody jsem s nimi v komentářích - ale marně. Tak jsem si rezignovaně zalezla se sešitem z biologie do postele a ospale si to četla, samozřejmě účinnost nulová, ale nutno podotknout, že jsem si látku, ze který zítra - dneska v pondělí píšu přečetla celou! (potlesk prosím)
No poté, co jsem si to přelouskala (k dalšímu zopakování jsem se fakt nepřinutila) jsem sešit pohodila na zem vedle postele (promiň), nastavila budíka na dvacet minut - jakože určitě vstanu a budu plná energie a okamžitě jsem usnula. 

Peřiny
Photo by Krista Mangulsone on Unsplash
Dvacet minut uplynulo, budík byl nekompromisně posunut o dalších dvacet minut (a takhle asi dvakrát po sobě). Když jsem se konečně probrala, zjistila jsem, že už je to lepší, ale ne o moc.
Takže jsem si vzala notebook s tím, že mě jeho záření probudí. Nic. (Kde je má studie o modrém světle a vlivu na spánek, když jí potřebuju?!)
No abych se necítila tak špatně, že jsem zase zavřela oči, četla jsem si svoje oblíbené zahraniční blogy (kdo je tu taky čte? ♥). Takhle jsem si aspoň připadala, že aspoň něco dělám. HAHA. 

Blogy
Photo by Arnel Hasanovic on Unsplash
Po doplnění všech "restů", (samozřejmě jsem se na tu bižuli ani nekoukla, že...) jsem se rozhodla pro poslední "nakopávač" s tím, že pokud ani tohle nezabere, vyhlašuju zimní spánek a uvidíme se na jaře.
Tou poslední záchranou byla horká vana. Navzdory všem protestům, že plejtvám vodou a kdo to má platit... Já prostě POTŘEBUJU SVOJÍ VANU. Aspoň jednou měsíčně. Prosím.
Už jen ten zvuk napouštějící se vany mi udělal trochu líp na duchu. Jsem člověk, kterého probere cokoliv teplého, a všechno studené ho pošle do říše snů. Díky bohu. Nedokážu si představit studenou sprchu po ránu. Jen z tý myšlenky mi naskakuje husina. Vážně. 
Takže jsem si zalezla do teploučký vany provoněný solí a éterickým olejem s vůní santalového dřeva. Pohádka. 

Vana
Photo by Karla Alexander on Unsplash
Naštěstí to zabralo, a já se teď cítím docela odpočinutá ♥. A místo učení se biologie (#prokrastinace) právě smolím tenhle článek o... O čem vlastně? O tom, jak se zvolna přesouvám do stádia zimního spánku a na jaře ze mě bude tlustý, chlupatý (ale snad sladký) medvěd. Teda vlastně medvědice.

A jaký byl tvůj víkend? 

P.S. Můj Instagram teď bohužel bude muset pár dní zejt prázdnotou (nebo já nevím), protože moje příspěvky nemají žádnej dosah... (kdo by s tímhle měl zkušenosti, nechť se ozve v komentářích ♥)

P.P.S. Co byste řekli... Na... Čistě teoreticky... Veganskou kuchařku? 




12

O mně

Moje fotka
Už tu straším osmnáct let, z toho jeden rok jako veganka. Mojí zálibou je hloubání nad nesmrtelností chrousta, někdy něco uvařím... Jestli se tomu dá tak říkat, a když to výjimečně chutná, dozvíš se o tom skrz nový recept, co sepíšu. Knížky jsou mým smyslem života, takže se jimi dost vydatně obklopuju. Tenhle blog nemá žádné stanovené téma, takže je to taková všehochuť receptů, nápadů... No a toho hloubání. Občas se taky někam podívám, ať už na nějakou akci nebo do země/města, kde jsem ještě nebyla. Baví mě zkoušení nových věcí, jsem docela zvídavý tvor a štoura, co do všeho strká nos. To by asi bylo všechno, milý čtenáři. Farewell a přeju ti šťastnou cestu ať už mým blogem, nebo jinými zákoutími internetu. gingerjannie@gmail.com https://www.facebook.com/GingerJannie/ https://www.instagram.com/gingerjannie/